prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc.

Profesor radiobiologie, kandidát věd v oboru vnitřního lékařství.

Od roku 1978 působí zejména jako vysokoškolský učitel, dříve na 1. lékařské fakultě UK v Praze, od roku 2001 na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V současné době je vedoucím její katedry radiologie a toxikologie a současně proděkanem pro vědu a výzkum. Opakovaně přednáší i v rámci Institutu pro další vzdělávání ve zdravotnictví.

Od ukončení studia na lékařské fakultě se věnuje i výzkumné práci. Dosud byl či je odpovědným řešitelem či spoluřešitelem dvaceti státních výzkumných úkolů či úkolů anotovaných v rámci grantových agentur ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (FRVŠ), ministerstva zdravotnictví (IGA) a Univerzity Karlovy (GA UK). Výsledky své práce zúročil jako spoluautor či hlavní editor 12 monografií či učebnic, autor či spoluautor řady odborných sdělení v domácím (70) či zahraničním tisku (25), na mezinárodních (cca 40) i národních odborných konferencích (cca 100).

V současně době je členem vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, členem řídící pracovní skupiny pro radiobiologii, toxikologii a farmakologii Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně, členem oborové rady pro biofyziku postgraduálního studijního oboru Biomedicína na Univerzitě Karlově, členem oborové rady pro radiobiologii na VLA JEP v Hradci Králové.

Od roku 1992 je předsedou Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, členem Společnosti pro radiační terapii, biologii a fyziku ČLS JEP, České lékařské komory, Evropské radiobiologické společnosti, Evropské společnosti pro lasery v medicíně a zakládajícím členem Mezinárodní akademie pro lasery v medicíně v chirurgii, kde je rovněž členem jeho vědeckého komitétu. Působí v redakčních radách časopisů Laser and Technology, Radiační onkologie, Journal of Applied Biomedicine a Laser Partner.

Ve své odborné práce se dnes zaměřuje na možnosti využití neionizujících forem záření v terapii se zaměřením na fototerapii, možnosti kombinace s jinými způsoby léčby a problematiku medicíny katastrof a krizových situací.